Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 1.



Tak mi ta Vrbice padla tak do oka, že jsem se aj na oběd zdržel..jenže když ony byly meruňkové knedlíky! A byly výtečný! Stejně jako večerní košt. Jak nad tím přemýšlím, tak vycházet ještě opilý by stejně nebylo moc sportovní:D Takže teď ještě oblepit zbytek Vrbice a snad už fakt vyjedu mimo republiku. Nebýt tak odhodlaný jít, tak mám splněno. Na jihu jsem a pohostinnost budou mít Turci co dohánět...

Později téhož dne...

Se stopem jsem začal až ve 4 odpoledne. Tak jsem to vzal zase o to rychleji. Na benzínku u dálnice jsem přišel v 6. Než se rozkoukám, kde je nejlepší stát dlouhé hodiny, kam vylepit nálepku, kde se najím, tak už na mě mává Johan Rumun, že mě do Bratislavy vezme. Ukázalo se, že s ním můžu až na Rumunské hranice a dál bude lepší nějaký Turek. No a tak první den končí v Budapešti a spím na horní posteli v kamionu na noc posilněn pivem a slivovicí. Jo a mimochodem Johan mě za cesty pohostil řízky a kozím sýrem!

Asi apríl, tohle není možný, aby byl běžný den...