Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 10.

Aby té pohostinnosti náhodou nebylo málo, tak když už se pohybuji v blízkosti velkého města, tak i snídaně musela být ve velkém městě. No řeknu vám, že sice 500 tisíc lidí tu považují za nic město,ale i tak jsem si v něm se svým nepraným oblečením a vyšusovanou čapkou přišel jako bezdomovec. A to, co přistálo přede mnou...no však to je na fotce...teda doufám, zase úplně na instagram styl moc nejsem, takže blik blik a rychle vymyslet, co znám turecky z toho, na co bych se mohl zeptat, nebo jak bych mohl pochvalit. Obdivuji, jak klidně mě tu lidé hostí a jak jsou rádi za to málo, co spolu můžeme komunikovat. Třeba s tímto milým chlapíkem jsme si vše řekli večer u piva a on na mě ráno v autě čeká na kraji města a pak se mnou tráví čas na snídani a nic za to nechce. Možná mě má tento příklad něco naučit. Uvidíme, zatím jsem si jistý, že zůstane v paměti dlouho.

Poprvé vstupuji na dálnici. Teda jako spíš taková pomalejší rychlostka. Ale v rámci místních poměrů nikdy nevíš. Rozhodně je průchozí. Ale mě stačí jen 15km. Jako co já z toho mám? Turci jsou lidi přátelský, takže na běžné silnici se s tím nepářu a prostě zdravím všechny...i ty dva, co mě za celou cestu nepozdravili sami od sebe. Jenže na dálnici je těch aut mraky a i tak mě z nich spousta zdraví. Což je často samozřejmě k užitku, protože na dálnici není kde se schovat na močení, takže když nějaký kamion s vysoce vyladěným klaksonem zatroubí, až když mě míjí, ihned je problém vyřešen a stačí počkat, až to uschne...

Mimochodem na snídani (v 11 hodin) mi Özcan řekl, že v další vesnici mě bude hostit prezident...tak jsem si říkal, že má asi nějaké dobré konexe a že si nejsem jistý, zda jsem mu politicky nakloněný, ale že fotka s ním se mi bude určitě po cestě hodit. Tak po chvilce ujišťování jsme se dostali k tomu, že je to jen prezident tamté vesnice. Škoda...až budu psát paměti, stejně napíšu, že jsem se měl potkat s prezidentem.

Každopádně prezidenta jsem potkal na dálnici. Vzhledem k tomu, že jsem šel v protisměru, tak ke mě najednou couvá auto a troubí...po dlouhé době Turecké komunikace, kdy jsem se snažil obhájit, že jdu na druhý směr a že mě čeká veledůležitá audience u prezidenta jsem mu ukázal adresu a od, že je to on. Kdo ho má poznat, když nejede v ozbrojeném konvoji:) Tak prý, že si na mě počká... a tím začalo jedno krásné večerní dobrodrůžo. V Turecku jsem se zatím nepotkal s ničím takovým, čemu doma říkáme adresa, takže jdu do vesnice a tam se ptám prvních lidí, které potkám. Vypadá to, že mi pomáhají, ale taky to vypadá, že starosta nebude. Jsou to Turci, takže si zkrátíme chvíli tím, že mě zvou na čaj. Já za odměnu lepím nálepky a zkouším, kolik slov umí tentokrát mladík, který se přiznal k angličtině. Postupně se rozpovídal slušně, takže se dozvídám, že mladé lidi to na vesnici pěkně štve a při tom ukazují na televizi, kde hraje Turecká lidovka. A já si říkal, že je to od nich pěkný, že mi ukazují sto let staré tradice, jenže mladí mi sdělují, že to je jejich život. Taky se rozkecáme o všem možném a tak se dozvídám o mladých a jejich vztahu k náboženství, politice, holkám, pivu a za to jsem jim ukázal fotky a videa z cest a vybrali jsme pro ně ideální místo pro jejich erasmus. Divné, že to vyhrálo Brno. Ale to je tím, že kluci nastavili jasný parametr cena vs výkon.

Starosta přijel až za tmy...teda já do teď netuším, jestli to byl ten starosta. Než mi to došlo, tak mě ten dobrý muž nasytil a odvezl na místo, kde mohu spát i s klukama. Já žil v tom, že stále jedeme za starostou a pak už bylo blbý se ptát. A pokud tenhle není starosta, stejně bych se rád zasadil, aby byl. Slovo turisty v Turecku něco znamená...alespoň ve vesnických kruzích určitě.

No a jak si tak sedíme v chatce, tak se dostavili na večeři a fotbal aj četníci. Na místní specialitu. Lečo, ale fakt originál to, co znám z domova. Kluci se zmínili o tom, že je pálivé, tak jsem je trochu poučil. Pro tyhle případy mám v batohu kapsli drceného Bhut Jolokai. Nejdřív jsem si dal na špičku lžičky, abych věděl, jaké množství ho nezabije. Předtím jsem mu sdělil, jak si na tom stojí v porovnání s pepřákem, ale i tak našel odvahu a dal si. Jako frajer to je, ale myslím, že název téhle papričky si bude opravdu dlouho pamatovat. No a taková byla s klukama večer sranda. Ani jsem nevěděl, jak zábavný potenciál si sebou nesu. Já to měl na dochucení, ale z tohohle budou ještě dobrý videa:D