Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 11.











Tak ráno si zabalím a vypadá to na to, že dnes budu bez snídaně, super, takže sním své zásoby, zabalím si a... a najednou u dveří starosta...tak to včera nebyl on, to byl jen jeho zástupce. Jsem se na každé vesnici dozvěděl, že starosta je tu full-time job a hlavně i na vesnici s 200 lidma má starosta svého asistenta. Právě jsem pochopil proč. Když starosta není ve vesnici, Turek nedopustí, aby turista nebyl nasycen a zůstal bez přístřeší. Takový asistent je tedy tuze důležitá funkce.

No a tedy starosta přišel akorát a vzal mě na snídani. Klasika...nějaké to selfíčko, nálepka, çaj, však už to znáte...pak následuje moje oblíbené Gitmek zamanı a güle güle (je čas jít a nazdar)...a pak odcházím z vesnice. Občas se stane, že další čaj mě čeká už o dům dál a dneska mě odchytil zvlášť milý chlapík, který se nedal odbýt tím, že jsem už plný. Při odchodu mě doprovodil do obchodu a nakoupil mi. Hulváti to jsou...a tvrdohlaví, ani zaplatit si nedají, tak už se o to nějakou dobu ani nesnažím, snad jen občas, když chci vidět, jak jsou hrdí, na to, že to dělají ze sebe. Jako přál bych vám to vidět, mě se to gesto hodně líbí a svým způsobem je vždy totožné.

Přijde mi, že krom toho hoštění nemám o čem psát, ale ono je to vážně pecka a zábava. Člověk by se divil, co všechno může poznat, když se děje jedna věc stále dokola. Přijde mi, že se už nesoustředím na to, co se děje, ale kdo je uvnitř. Mám možnost se za pár minut podívat mnohem dál. A vidět, jak se z cizího člověka stává člověk, kterému se dá poctivě stisknout ruka.

Dnes jsem si dal pauzu od chození. 100km k Bosporu a je tu jen D100, na které jsou jen auta. Takže jedu do Istanbulu stopem. Zrovna nejede žádný traktor ani motorka, tak nechávám svést prvním, kdo o mě stojí. Hadej, kdo to je? No jasně, že ten, který mi nakoupil na cestu. Jede jen do prvního města, takže po focení mě předává na starost kamioňákovi u stánku s jídlem, takže po obědě jedu direkt na Istanbul.

INTERNÍ POZNÁMKA:
Po dobu, co budu v Istanbulu pro všechny hráče Pandemicu platí, že v Istanbulu je trvale usídlen hlavní hygienik! Zároveň tuto roli nesmí nikdo vlastnit. Ať se vám dobře hraje toto dočasné rozšíření. Nehodlám totiž riskovat, že se tu po dobu mého pobytu něco zvrtne!:D

Takže jsem v Istanbulu. Zatím jsem tu jen chvíli a už chápu, co znamená být v takhle velkém městě. Totální zmatek. Kamion mě dovezl dle mého pohledu na mapu kousek od centra. Tak jsem si říkal, že těch 20km už dojdu. Když jsem se po půl hodině ani za pomocí všech map nedostal ani přes jedinou dálnici a pokus najít systém v hromadné dopravě skončil nedostatkem trpělivosti, tak jsem se vrátil na dálnici a začal tam stopovat. Tři pruhy, stojím před křižovatkou a vůbec na tak blbém místě, že zvažuju, kdy zkusím další možnost. Nedostávám šanci cokoli domyslet a hned mi staví anglicky mluvící řidič. 4km do centra už mi připomínají hustotou lidí New York. To už tuším, že jsem vážně v centru.

Krom totální únavy vzhledem k minimu kilometrů zatím další zprávy nepodám. Teď mě čeká na pár dní pauza na Istanbul a pak začnu další část mé cesty, tentokráte v Asii.