Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 19.



To to utíká. Když jdu, tak mi přijdou všechny dny stejný. Nepočítat to tady, asi bych měl problém to dopočítat. Vzpomínek mám za dva roky a stále mi to přijde jako bych dneska vyrazil od Bulharských hranic. Beztak si těch prvních pár kilometrů pamatuju dokonale i teď. Ty první kilometry se s jinými nespletou. Byly prostě jiné.

Dnes ráno jsem měl divný moment. Probudili mě nějaké hlasy. Si říkám, co u nás doma dělají nějací italové. Co to tu je zase za návštěvu. O pár slov později mi došlo, že to je Turečtina a že to není doma, ale že jsem na posteli v Kahvesi kdesi v Turecku a že jsem na začátku dlouhé cesty. To ti řeknu byl docela pořádný šok. Evidentně se spalo moc dobře, když jsem zapomněl i na tohle.

Jak jsem psal včera, tak mi toto ubytování zařídil chlapík, co zastavil s autem po cestě a uměl anglicky a navíc to byl kapitán lodi. Takže bylo jasné, že mě ukecal ke zkrácení denní dávky kilometrů. Jenže večer nepřijel, tak jsem si říkal, ale co, zkusím si na něj počkat ráno. Vzhledem k tomu, že za celou dobu, co tu jsem se mi nepodařilo ani se znalostí všech číslovek dohodnou na přesném čase, tak jsem se tentokrát ani nesnažil...prý přijede. Ha, přijel. Super, takže prohlídka všech jeho lodí, pokec (kdy jsem zjistil, že s tou angličtinou to není tak horký) a pokud se vrátím, tak bude příjemná cena za plavbu na jachtě. To zní jako důvod se vrátit. Plus to, že on jako kapitán bude super.

Takže jsem vyšel až někdy před jedenáctou. To není na žádné trhání rekordů, ale i tak to vypadalo, že ujdu slušnou dávku. Po včerejšku ve společnosti deště mraky došly a dnes na nebi nebyl jediný. Plus chladný vítr a co víc si pro pochod přát? Už jsem si říkal, jak dnes zvednu průměr. No, tak zase nic. Jasně, že zcela bez problémů umím autům říkat ne a jde mi to dobře, jenže teď mi zastavil realitní agent a ten vám umí prodávat! Jak ukecat kluka, co se táhne Tureckem už třetí týden aby se nechal svést, ikdyž vede politiku Araba yok (auto ne)? Vezmi si sebou do auta hezkou mladou holku:D Tak co no...tak jedu!

Oba uměli trošku anglicky a ona se snažila komunikovat. Super, konečně se dozvím taky něco z pohledu místní hezké holky z vesnice. No jo, jenže jak to s marketingovými triky bývá...hned po tom, co jsme se zakecali a bylo jasné, že spím u nich doma, tak mi vysvětlil, že je její patron a vysadil jí u jednoho domu v jedné z vesnic a my jeli dál. Ptát se na to, jestli jsme se náhodou nedomluvili na tom, že spím u ní mi Turečtina bohužel nestačí:D Hmmm, ani fb nemá...ale má mojí nálepku. Ta jí bude asi hodně platná. Takže smůla hochu, na pokec s místními děvčaty máš krapet smolíka.

Ale jinak dobrý. Učím se Turecky, najíst dostávám ve velkém stylu. Jako tady se mi dostává klasické pohostinnosti ve stylu "nasedej, dneska večer ti ukážu, jak se staráme o chodce nalezené na cestě." Co si uvědomuju je to, že je to asi první nekuřák zde. A co si dál uvědomuju? Že za tím slovem patron bude něco víc. Škoda, že s náma ta holčina nejela dál, byla totiž hodně komunikativní a nejasnosti neskončili slovem "okej" jako u mého hostitele, když je něco příliš zamotané. Rád bych si vyjasnil jak je to s jejími rodiči a co skutečně znamená být patron. Vytušil jsem, že její matka dělá někde daleko a ona zase ještě někde daleko studuje. Co vím dál? To, že dělal patrona ještě dalším dětem. Má syna, má dceru, ale bydlí sám. Ano je starý, ale mám takový dojem, že to, že mi zastavil bude součástí jeho příběhu. A mě zajímá jeho příběh. Ale mám tušení, že to bude další z příběhů, které po cestě jen minu a víc se o něm nedozvím. Dochází mi, že možná potkávám velmi silné příběhy a ani o tom nevím. Jak si to tak uvědomuji, je mi dobře. Před cestou jsem myslel na to, že bych se rád potkal se vzácně dobrými lidmi. Chtěl jsem na ně kontakty od lidí, kteří je během svých cest potkali. Jenže mi nedošlo, že vyjímečný příběh stojí vlastně za každým, koho jsem potkal. A jak nad tím přemýšlím dál, tak on je skvělý příběh za každým z nás. Jen se to v záplavě všech těch slov a myšlenek ztratí. Tady je prostor jen pro pár slov, kterým člověk rozumí. Zbytek musím nechat být. A ten zbytek má své silné kouzlo. Není to sílou příběhu ke zfilmování. Je to sílou obyčejnosti příběhu každého dne. Nejsou to lidi, kteří udělali něco spešl jednou za život. Jsou to lidi každého dne. Najdou si svojí možnost to projevit. Mám za to, že tenhle obyčejný příběh je za každým z nás. Jen si to ve snaze vytvořit velké dílo nestačíme uvědomit. Chtěl jsem poznat vzácně správné lidi. Vidím jejich příběh a dochází mi můj vlastní příběh...