Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 53.



Když už si člověk myslí, že má psy za sebou a že už nějak v téhle oblasti vyměkli, přijde oblast, která přesvědčí o opaku. Nějak jich tu zase bylo víc. A jak jsem si zvykl si z nich nic nedělat, tak to u jedné skupinky vedlo k tomu, že se jich asi pět z desetičlené smečky dostalo na metr blízko. Tak jsem na ne musel zařvat z plna hrdla, abych je přehlušit a všimli si, že tu nejsou jediní. Zabralo to a jediný, co mě mrzí je to, že GoPro startuje tak pomalu. Na akční kameru není zase až tak pohotová. A tak je na videu jen dozvuk mých nadávek na psy a pak už na videu stojí jen klidní a celkem tišší psi. Ale možná tu jsou jen psi víc stydliví a jak se zapne kamera, tak ztichnou.

No a pak je tu taky ta potíž s československem. Řeknu "ček džumhuriete" a koukají, jako kdybych řekl v čechách Džibutsk, nebo Lesotho. Tak řeknu "čekoslovak" a je to jasné. Prostě bez slováka čecha nepoznají. A jak jsem to jednou použil, tak přispěchal jeden chlapík a začal mi vysvětlovat, že došlo k rozdělení. Asi si myslel, že jsem posledních pár let čech jen distančně a ne plně prezenčně. Ale nějak mě to už tak moc neudivuje. Od dob, co chodím bos mě bystrost některých lidí přímo zaráží. "Pozor, na zemi jsou střepy!" Hmm, takže já si vyrazím bosky a tohohle faktu si nevšimnu a je třeba, aby mě na to upozornil někdo obutý. Mě tyhle reflexivní poznámky děsně baví:)

Jak jsem se zase po dlouhé době ohlédl, tak jsem si říkal, jestli jsem toho neprošel už moc. Jako myslím až moc. Když z výletu vynechám peníze, pak zjistím, že města jsou děsně nudná a krajina...a lidi... přijde mi, že plno míst, co jsem prošel jsou stejná. Jako bych už i já šel až moc rychle. Nebo právě jen moc daleko. Tím, že člověk zpomalí a nebo se zastaví má šanci objevit jedinečnost místa. Však to znáte, když dojdete na vyhlídku, taky chcete chvíli posedět. Někdo možná ale jen proto, že vyhlídky bývají na kopci:) No to je jedno, svojí pointu tohohle postřehu si asi nechám pro sebe.

No a tak jsem došel do vesničky, kde zase někdo uměl anglicky. A nejhorší, že měl i věci, které mě donutí zastavit. Ani nevím, co jsem se dozvěděl jako první, ale to, že se budu potápět rozhodlo o tom, že další den nikam nejdu. A spaní na lodi? Tak to je jasné, tady není nic víc, co řešit. Dokonce je tu i kapitán lodi, který taky umí anglicky. Přebírá štafetu péče o cizince a já dostávám koupel, čisté oblečení a jde se...pít. Tak u toho nesmím chybět. Prej tam budou i holky. Namítám, že je to divná vesnice, že tu mají i holky, ale prej jich tam bude hodně.

Tak ano, holky tu jsou. A to především proto, že ona párty je svatba. Takže jsem na svatbě. Super. Pije se tu potají v zákoutí a nijak moc a to ze dvou důvodů. Zaprvé alkohol je tu děsně drahej a za druhý pít vůbec neuměj. A tak poznávám další taje Turecké kultury. Sice je na svatbě plno holek a kluků na jednom místě, ale kdyby byly odděleně v jiných místnostech nic by se na průběhu svatby nezměnilo. Turci totiž umějí výborně jednu věc. Ignorovat opačné pohlaví. Sice do sebe nevrazí, ale stále mám dojem, že se ani nevidí. Takže holky v jedné skupince a kluci v jiné. A když se to během tance promíchá, zase se to rychle seřadí. A že by si snad ženich zatancoval s nevěstou. Ok, nebyl jsem na začátku svatby, ale nějak o tom po tom, co jsem viděl pochybuji. Ono celá místní kultura mezi muži je taková na náš vkus příliš otevřená dotykům a když to člověk zná, je to z určitého pohledu sympatické, ale i tak to je mnohdy dost teploušské a otravné:D

A taky jejich muzika. Jako ono je to dobrý to poznat, ale pro Tureckou muziku jsou typické především dvě věci. Vlastně tři. Zaprvý musí být nahlas, zadruhý nikdy neskončí a za třetí je to furt to samý. Ale jako ten druhý bod je děsně důležitej. Ti muzikanti u toho hraní umírají. Někteří i stářím a jiní tím, že tempo hraní je děsně rychlý. A nejlepší je, když to hrajou v televizi a nějaký zpěvák tam ještě u toho tančí. Nevím, zda jsem někde byl tak dlouho, aby odehráli víc jak jednu písničku a ten chudák zpěvák se tam hýbe jak Hložek s Kotvaldem dohromady a vydrží to celou dobu. A na téhle svatbě, co jsem tam byl zahráli jen dvě písničky. Ale mám dojem, že to zastavili jen kvůli tomu, že hlavní muzikant umřel vyčerpáním. A oni to mají rádi. Tady tancujou celou tu dobu a nejlepší je, když mi to i ukazují na telefonu. Na jediné video pak padne celá baterka a nejabsurdnější bylo, když mi tu jeden na svatbě ukazoval video, jak kamarád tanci. Takže jsem se koukal na tančícího kluka na telefonu a ten samý kluk tančil ty samé pohyby přede mnou. A když jsem mu po minutě naznačil, že je to moc pěkný video, aby to vypnul, tak naznačil, že je to zábava a že to zkouknem celé. Mají to tu fakt rádi a kameraman celou dobu vše natáčel a já pochybuju o tom, že udělá jediný střih.

Mě to tu fakt děsně baví. Tohle je tak jiná země, že je tu fakt plno prostoru pro zábavu:D

Jo a vzhledem k tomu, že svatba skončila před půlnocí, tak jsme pak ještě jeli vytáhnout sítě s rybama a kluci to pak ještě v noci vybírali ze sítí. Ale to už beze mě, bo já byl utahaný už na svatbě.

Mimochodem taky se střílelo. Ale jen z devítky, nic extra velkýho. Ale to jsem věděl dopředu, že přijde. Strejdovi se totiž pígole houpala u pasu celý večer při tanci. Si říkám, jaká by byla sranda na české svatbě, kdyby celou dobu měl jeden ze strýců za pasem pistoli...