Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 55.





Tak to teda ne! Znova to psát už nebudu!

Já se tu vypusuju s tím, jak jsou některý dny složitý a co stojí za tím vše nasdílet a komunikovat...a já to celý zase smažu. Takže tentokrát jako fakt smolík děcka, jsem totálně vyřízenej a nehodlám být kvůli tomu smazání ještě i nasranej:D

DODÁNO DRUHÉHO DNE:

Ok, druhý den už jsem vyspalý, tak to jdu sepsat znovu.

Včerejšek byl takový zvláštní a hlavně unavený den bez zjevných příčin. Nic nebolelo, vyspalý jsem byl, krásná krajina, dokonalé počasí, po dni volna. Ale i tak to byl jeden z těžších dní. A těžké dny se u mě vyznačují tím, že je mnohem těžší brát věci s nadhledem a držet se nenasraný pro věci, které mě rozčilují, nebo nejsou dvakrát příjemné. A tak jsem si říkal, že taky napíšu něco o tom, co to obnáší psát reporty o tom, co se děje.

Tak to, že bych odesílal vše na wifi je vlastně nemožné z více důvodů. Zase tak často tu není, kde je trvá dlouho získat heslo (nejdřív seženou někoho, kdo heslo zná a ten pak zkouší různé varianty a ptá se ostatních, jak to bylo) a pak je mnohdy wifina tak pomalá, že to vystačí leda tak na odeslání pár fotek. Ale to by se snad i dalo, horší je, že i tak je to na moc dlouho. Zastavení někde, kde je wifina je na moc hodin. Jsou tam lidi, kteří chtějí komunikovat a zatím jsem objevil jen pár míst, kde jsem si mohl sednout, aniž by se mnou nikdo nechtěl mluvit. A tam rozhodně nebyla v okruhu několika kilometrů ani známka po wifi. Třeba teď, sedím u opuštěné cami a i tak už tu se mnou mluvili dva lidé.

Tedy proto simka a data. Ty jsou tu naštěstí levná (nebo spíš normálně drahá) a tak za stejnou cenu, jako mám u našeho Vodafonu 200MB mám u zdejšího Vodafonu 4GB. Pro neznalé velikostí je to sakra velkej rozdíl:D

Ovšem další důsledek toho kamarádíčování s tolika lidmi je taky to, že mám plno tureckých kontaktů. A samozřejmě, že neumí anglicky. A tak mám plno zpráv a nejhorší na tom je to, že vlastně jen se dvěmi vzkazy. Jak se máš a kde jsi. Řekněte mi, co jsem udělal špatně s tím, že jsem připích post s městy, kudy jdu hned jako první post?:D A to jsem ještě v průběhu otočil pořadí, aby se mi to mnohem hůř zapisovalo, ale bylo hned vidět, kde jsem:D

Ono i to všechno zapisování jde zdlouhavě. Buď mě u toho někdo ruší, takže každou myšlenku probírám dvakrát, nebo jsem tak unavený, že jdu mimo lidi a to pak zase to psaní na mobilu není zrovna vzor odpočinku, který potřebuju.

A pak tu máme fotky. Miluju dny, když prší, nebo se nedá nic fotit. Bo to mám pak deset fotek a můžu je tam hned všechny prdnout. Jenže co dny, kdy jich je třeba sto? To už trvá chvíli to přenést z kamery do mobilu, pak v mobilu z jednoho úložiště do druhého, protože android je debil. A pak to protřídit a promazat.

No tak vám řeknu, že příště si asi pořídím sponzora, abych měl na koho nadávat a nemusel si říkat, jaký jsem debil, že si tohle všechno neodpustím:D

Ale zase na druhou stranu. Přijedu dom a nebudu se muset roky užírat tísnivým pocitem, kdy se pustím do třídění fotek a nebudu muset každého půl roku vymýšlet novou odpověď na to, kdy už všem ty fotky ukážu, dokud všichni nezapomenou, že jsem někde byl:D