Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 61.



První řidič v Gruzii a byl to zážitek.

Nejdřív předjel pár aut a zařadil se na poslední chvíli těsně před protijedoucí dodávkou. Se na mě otočil a prej jestli se nebojím. Nikdy, odpověděl jsem s humorem, protože rychlosti se nebojím a navíc si myslím, že je to dobrý řidič. Špatný by si na tohle nikdy netroufl - teda doufám. A kdyby, tak už by dávno zemřel - doufám.

A tak jsem za chvíli zastavili a dali si pivo. Když jsem opět nasedl a chtěl se připoutat, tak mě zastavil a řekl, že to není třeba. Ok, tak teď už to bude s tím strachem zajímavější.

Nejdřív vytroubil jedno pomalu jedoucí auto a s úsměvem dodal: "děvuška..."

Pak jsem koukal občas na tachometr a říkám si, že jede na ten terén adekvátní rychlostí 80 až 90. Proč jen se mi to zdá tak rychlé? Odvykl jsem autům? Vysvětlení poskytl druhý pohled na tachometr. Byl v mílích...aha.

A když předjel snad rekordní počet aut za sebou a přitom projel asi tři zatáčky, mohl jsem si ověřit, že mám strach opravdu jen z výšek a malých prostor...




Trčím na místě. Ne, odpočívám. Ne, zkejsnul jsem a čekám. Ne, uzdravuji se...

No je těžké vymyslet, co dělám, ale faktem je, že jsem se včera utábořil a dnes se z tohohle místa nehnu. V krku se to mění, což je dobrý příznak, ale krk potřebuje klid a čas, tak mu ho dávám. Správné pojmenování mě napadá až když šteluju kameru, abych si to tu natočil. Focení a vůbec hledání hezčího pohledu na svět může změnit i ten lidský pohled. A tak mi dochází, že jsem na krásném místě a že je zcela fuk, co tu dělám. Zařídil jsem si to tak, že mi teď patří všechen čas světa. Dokonce nemám ani žádné plány a tak jsem vlastně plně svobodný člověk. A já snad čekám až na doma, aby mi došlo, co bylo. No tak jsem nemocný, no tak mě něco bolí. Ať si...

Nechci vidět jen tohle, chci vidět ten zbytek. A když už to vidím, tak vám můžu říct, že je to fajn. Jako bych hned byl míň nemocný. Mám chuť zase vyrazit, ale neudělám to. Dnes ještě ne a možná ani zítra ne. Ale to je jedno. Den je tak moc dlouhý, když se člověk zastaví...

A taky jsem se seznamoval s místními zvířátky. Zatím tu nemají nic tak velkého, ale nejsem si zas tak jistý, jestli je to dobře. To, že jsem na sobě našel klíště, to je vcelku fajn, protože velice dobře zvládám kdekoho vytočit. Ale, že pod jedním kamenem uvidím škorpiona, to se přiznám jsem nečekal. Takový maličký, ale testovat, zda je stejně nebezpečný jako velký asi nemám zapotřebí.