Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 68.





Včera večer jsem se dozvěděl, že můj kamarád z anglie je stále ještě v Gruzii a shodou okolností nedaleko. No stejně jsem si s ním neudělal selfie, takže bylo nutné se vidět znovu. Mimochodem to je ten, který dal Wilsonovi tvář a tím mi velice zkomplikoval rozhodování o tom, co bude s Wilsonem na konci výletu.

A tak úkol na dopoledne? Najít se u jednoho starého kostela. Poprvé stopuju na předem určený čas. Ale ono je to jedno. Mám se sejít s člověkem, který žije mimo domov už rok, takže pokud dorazím dnes, jsem si jistý, že ho tam najdu. Uvědomuju si, že mi stopování zabere mnohem víc času, než si myslím. Jaké štěstí, že to nepočítám a vůbec, že je mi jedno, kolik je hodin.

Po krátkém setkání se zase rozcházíme s tím, že se najdem ve městě. Ok, jsme ve městě a oba u netu. Máme výhodu, ale proti nám stojí zase pohostinnost. Tentokrát nemáme žádnou šanci. Staví u mě auto a lámanou ruštinou ze mě dostává, že jsem čech. To a ještě to, že jdu pěšky ze mě dělá jeho kamaráda a prý, že dnes spím zadarmo u něj. Jenže já měl hlavu plnou jiných věcí. V batohu proviant na večerní opékání s pivem v lese, dál jsem hledal restauraci, protože jsem od rána nic nejedl (a tak se snažil vyhnout čače) a pak taky to, že jsem s někým na něčem domluvený. Všechno je jedno, s pohostinností nehneš a tak mě nakládají do auta a že vyzvedneme kamaráda i s kolem. No na tak malý auto má dost velký sebevědomí. Když jsme našli Rhyse tak mu došlo, že tenhle pojízdný kamion nenaloží, ale Rhys nás může sledovat. Málem ho to stálo nehodu, ale to je pěkně vidět na videu - já to viděl taky až zpětně z videa.

Ukazuje se, že ten chlapík je biolog, alpinista, sportovec a především speolog a že se svojí skupinou objevili opravdu zcela unikátní jeskyně a tak jsem ho viděli i v national geografic. Po tom, co nám ukázal vše o svém životě nás seznámil s patrem, do kterého nás zavedl, od všeho nám dal klíče, vysvětlil, kde je ráno máme nechat a pak nás zavezl do restaurace a tam nás nechal vlastnímu osudu. Joo, asi ještě musím zmínit, že nás taky zavedl do sklípku a tak tu v lednici máme 4 zaprášené lahve bílého vína a po návratu z restaurace nemáme vývrtku. Ale toto patro je jakási přírodovědná klubovna a vypadá to, zeei součást místní univerzity a tak se řešení nalezne poměrně vhodné k místu, kde jsme. Rhys slaví přesný rok mimo domov. Vzhledem k tomu, že se v Bulharsku oholil, tak máme teď zhruba stejně dlouhý vous, ale co je zajímavější, oba se shodujeme v názorech na dlouhé cestování. Ale to si asi nechám až jako závěr celé své cesty... během toho všeho chození, psaní a stopování mi došlo pár důležitých věcí a stále přemýšlím, jak alespoň něco z toho poslat dál. Jediný vhodný způsob mi přijde snad jen ten, že to někomu řeknu teprve, až se na to sám zeptá...