Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 70. - Den s policií

Už to vypadalo na konec psaní, už to vypadalo na změnu četnosti i stylu psaní, ale díky podpoře, které se mi dostalo a díky věcem, které dál zažívám to vypadá, že jen nebudou fotky, ale dál se pokusím nechat vše beze změny.

Jednak mě to baví a jednak vás nechci o nic ošidit. A za tolik dnů už jsem si zvykl přemýšlet v příbězích a dívat se na vše z pohledu fotek a mnohdy mi chybí možnost se otočit na parťáka a říct mu: "čéče koukej, kde jsme! To je bomba, coo?"

No a tak si ten pocit alespoň částečně simuluji vždy, když píšu tyhle příběhy.

První záznam ze dne 70 jsem provedl ráno, když jsem měl vše s klidem promyšlené. A pak jsem šel na policii. Mám nějaké pojištění a doma si ještě věřím, zda jsem zaškrtnul volbu pojištění zavazadel. Každopádně se mi oficiální papír bude hodit a s Rhysem jsem domluvený se potkat v Chiatura až večer. Takže policii máme, teď se jen zeptat na angličtinu. Samosebou nikdo, ale aspoň jim vysvětluju kdy, kde a stručně co se stalo. A tak teď tedy najít někoho, kdo mi umožní jim sdělit víc. Už píšu známým, když v tom přichází můj nový kamarád. Umí anglicky a jeho nejoblíbenější pivo je stejně jako moje Bernard! Tak takhle se mi to líbí. Tak si o tom všem povídáme a pak že chvíli počkám a pojedeme se tam podívat. Prý je to pro ně nepříjemné protože jsem turista. Mají ve světě rádi svojí dobrou pověst. Je to znát i na přístupu, jak kolem mě běhají, ale nevím kam a pro co běhají, takže je to z mého pohledu jen obyčejné čekání.

Konečně jedeme...a to policejním autem. Vysvětluju mu, že je absurdní, že se kvůli ztracené kameře dostanu do auta, ve kterém bych ze všeho nejvíc chtěl mít právě tu kameru. Zvlášť se člověkem, který je podobného ražení jako já a celou jízdu se dobře bavíme. Kluci v autě hlavně předjížděním retardérů ve vyšší rychlosti.

Na místě si to vše dokumentují, provedu jim plnou rekonstrukci celého mého příběhu a jedem zpět. Zase čekání a pak konečně nějaký výsledek. Před most to patří téhle policii, ale že se to stalo na druhém břehu, tak to patří jinému okresku a ty přijedou za půl hoďky. Pečlivost vyšetřování mi připomíná americké kriminálky a tak už čekám jen na FBI, kdy přijedou a budou se dohadovat o tom, že vzhledem k tomu, že jsem byl jednou v USA tenhle případ patří jim.

Gruzijská půlhodina je opravdu půlhodinou a tak si říkám, že už by to mohlo jít rychle. Jen to sepsat a pokračuju. No jo, druhá policie je tu, ale můj kamarád tu už není a ti druzí o mě nevědí vůbec nic. Jen že jsem byl okraden a zase si určitě myslí, že mi ukradli boty. Takže jim zase vysvětluju základ a znovu čekáme, když přijede jedna paní a řekne hello, chápu, že čekali na překladatelku. Jedeme znovu na místo činu. Paní je právnička a poskytuje policii pomoc ve volném čase.

- "Musíš nám říct všechno naprosto přesně jak to bylo a nesmíš lhát, tohle je vážný."
- "Jasně, ptejte se kdyžtak na cokoli, právě proto za váma jdu, abych vám řekl všechno."
Tak jim to celé zase vysvětluju, oni se u toho tváří, že to bude sakra těžký tu kameru najít, tak doplňuju:
- "Já neočekávám, že se vám podaří najít tu kameru, jako bylo by to fakt sakra super, ale já tu jsem hlavně proto, že o tom potřebuju oficiální záznam pro pojišťovnu."
- "Tak dobře, takže jsi šel po mostě a ta taška s těmi věcmi ti spadla tady do řeky."

No a tak teď už vím, jak to tedy bylo a pak už jsme to měli plně vyřešené. Ono totiž kdyby to bylo jinak, tak by to znamenalo, že se to musí celé hodně pořádně vyřešit a já bych s policií strávil zřejmě další dva dny. A další věc. Policejní záznam je zcela neveřejný a pro mé potřeby či pro potřeby pojišťovny je k dispozici jen stručná zpráva, která popisuje situaci velmi abstraktně a jediné, co je víc popsáno jsou věci ztráty. Takže to vypadá, že mi to může být jedno. A taky je. Pojištěné mám obě situace...tedy pokud jsem to zaškrtnul a neřekl si, že jesli mi něco ukradou, tak to bude komplet celý batoh a to pak budu fakt dost v háji. No uvidíme.

Překladatelce končí volno a tak jim na sepsání bude muset stačit jejich paměť a pak má pantomima se stimulací ruštiny. U té jsem zpozoroval, že je to vlastně jen slovenština, ale pro nás čechy je to myslím nejbližší seznámení ae slovanskými jazyky na východě a tak se to dá počítat:D

Takže teď už jsme na jiné stanici. Tak spolu se mnou sedí člověk, který má jen kraťasy a taky slušný plnovous. Snažím se sledovat vše, co se ho týká, ale za celý den jsem nezjistil, zda je to taky bosý cestovatel, kterého dokonale obrali, nebo úspěšný pěstitel marihuany. Podle toho, že je narozdíl ode mě schopný s policií mluvit a podle výrazu v jeho tváři spíš tuším to druhé. A co se týče mě, zase mám dost času vše sledovat, protože čekám a netuším na co.

Aha, tak podle pozdravu příchozí slečny he jasné, že jsem čekal na překladatelku. Tak teď se to hýbe a všechno to sepisujeme. Tady se dozvídám, jak komplikovaný jazyk gruzijština musí být, neboť policajt říkal něco dobrou minutu a holčina to přeložila pomocí dvou anglických slov. Horší to bylo druhým směrem, kdy já něco řekl a ona neřekla nic. Zjistil jsem ale, že když řeknu víc slov, vyprodukuji tím alespoň pár slov v gruzijštině. A tak je tam dost srandy u toho papíru. Teda uvnitř mé hlavy. Jinak je to docela dřina se dozvědět, co na tom papíru je. Navíc jim tam do těch jejich klikiháků mám připsat i já anglicky, že mi to bylo tlumočeno certifikovanou překladatelkou. Její certifikát je ve spisu, ale já mám o téhle části své pochyby.

A tak je vše sepsáno a mě řečeno, že si ještě počkám na veřejnou stručnou zprávu, kterou mi mohou dát. Než překladatelka odjede úplně, stačím ještě vyslat vzkaz o tom, že jsem od rána nic nejedl. Vzhledem k tomu, že je odpoledne a v dosahu není nic s jídlem mě hostí ze svých zásob.

Byla prostě zábava celý den a tak rychle to uteklo, že najednou jsem byl volný s papírem v ruce a bylo půl sedmé. Je pravdou, že mi to rychle uteklo především kvůli tomu, že s tou druhou policií jsem zažil jaké to je jezdit po gruzijsku, když se vás netýkají předpisy a to mi určitě utratilo dlouhé čekání, protože jsem měl smrt v očích ještě hodně dlouho po jízdě:D

Třeba takový kruhový objezd, který je na rychlostní dvouproudé silnici. Věděli jste, že se dá projet v protisměru, ikdyž tam jedou v protisměru auta? Dá! A není třeba mít přímo policejní auto, stačí běžný civil. A jízda ve městě? Jediné, co ho donutilo zpomalit byl retardér, ale když ho zpomalilo auto, které podle evropských norem udělalo běžný manévr, tak jsem se podle toho řevu za volantem trochu obával, že mi na kameře bude chybět záběr, jak druhého řidiče vytáhne a dá mu pár facek. A věřím, že by ani nevytahoval odznak, protože to byl chlap jako hora.

Ale jako on to byl dobrák, ale teda jet s ním, to byla ukázka i pro mě, který už ví, jak se v Gruzii jezdí.

No a tak na velké finále mě s úřední listinou zavezl k oficiálnímu překladateli, tomu jsem víceméně vše nadiktoval, jak se co anglicky píše a teď mám zprávu i s překladem a modlím se, aby mi v batohu přečkala dalších deset dní cesty.