Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Den 70. - Sbohem!

Když jsem plánoval svojí cestu, tak jsem měl a mysli především jediný cíl. Poznat mnoho věcí cestou do chudších krajin. Chtěl jsem vidět krásnou krajinu a poznávat spousty lidí. Věděl jsem ovšem, že všechno tohle obnáší především mnoho loučení s velmi zajímavými lidmi. Věděl jsem, že je tu obrovská šance, že někoho potkám a bude těžké se rozloučit a mít v hlavě to, že se loučím skoro jistě na pořád. Tohle je totiž jedna z nejtěžších věcí v mém životě. Je pro mě těžké čelit loučení. A tak jsem se na tu cestu vydal s tím, že to právě o tomto bude. I z toho důvodu si stále říkám, že je na čase jít. Dokonce tuto frázi umím i Turecky:D

Je na čase jít dál. Smířit se s tím, co bylo a udělat další krok do neznáma. Už bez lidí, kteří byli se mnou.

Také je pro mě těžké přijímat dary. Tahle cesta mi dala velký dar a to ten, že mi vysvětlila, o čem je jeden z nejvyšších darů a to pohostinnost. Byla mi dávána tolikrát, až jsem měl šanci se s tím vyrovnat a dokonce najít nejlepší způsob, jak z toho být čistě potěšen a bez všech rozpaků.

Podobně mi tahle cesta dává i dalších plno příležitostí čelit tomu, co jsem věděl, že bude těžké. Jen jsem nevěděl, že to mnohdy bude až tak těžké a že do toho vstoupí tolik věcí, které to zamotají. U spousty krizí jsem musel vypnout a říct si, že mám, co jsem chtěl a jít dál. Pak ovšem přišla neschopnost chodit a já musel zvládnout i tak jít dál. Nechat za sebou něco, k čemu mám silný vztah a nemoct v tom pokračovat. Možná nikdy. I tohle byla pointa mého výletu.

A teď nastává další loučení. Už nemám možnost s vámi sdílet vizuální stránku mého výletu a vše, co jste viděli doposud je vlastně vše, co vám kdy budu moct ukázat. Zbytek příběhu už budu moci číst jen ze své paměti. A tak se takto loučím se svým deníkem trochu předčasně. Je potřeba jít dál a dokončit tuhle cestu bez vás.

Nejradši bych sem vylepil svojí nálepku, tak jak jsem to dělával mnohde v Turecku, když se mi někde líbilo. Jenže život je plný změn a je nutné ho přijmout se vším všudy, protože když si vybíráme ze života jen to, co se nám zamlouvá, ani netušíme o jaké krásy přicházíme. Jen je to mnohdy sakra těžké.

Tedy i teď je na čase jít dál...