Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Dva vousáči v půlce Turecka

- "Odkud kam jedeš?"
- "Z Číny do Německa"
- "Jak dlouho jsi na cestě?"
- "Teď už rok"
- "Aha, tak ahoj"

No jo, potkávám hodně lidí a už jsem zvyklý na to, že je mezi nimi sem tam i blázen, ale tohle zase bylo něco. Normálně němec si to jede na těžkotonážním kole z Číny až do Německa a už na tom kole sedí rok. Lidi jsou občas fakt blázni a tak odcházím.

No...ne tak rychle, ale jak to mezi námi cestovateli bývá, oba jsme odvykli se ptát a spíš jsme zvyklý být zpovídáni. A tak mě toho moc hned nenapadlo. Už podle vousu je jasně poznat, že proti němu jsem já právě vyrazil. Z kola je zase vidět, že je připravený na všechno a z kliduje zase znát, že bychom si o našich cestách mohli povídat hodně dlouho a oboum by se to vypravovaní líbilo. A tak jsme si jen vyměnili postřehy o cestách. Já ho potěšil, že nebude mít tolik aut a brzo ubydou i kopce. A on to vyměnil za zprávy, že mě zase čekají cesty plné aut. No to, bylo spíš jen potvrzení. To je totiž problém, o kterém přemýšlím už dost kilometrů a jsem zvědav, jak ho vyřeším až přijde čas.

No a víc v našem setkání nebylo, snad jen z mojí velké radosti, že potkávám podobného šílence, který mi živě ukazuje, jaké to může být po roce na cestě. Je to o to větší zážitek, když si to zrovna prožíváte. A tak jsem se vlastně setkal s někým, koho už dlouho obdivuju.