Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Postřehy idiota

Když nesete těžký batoh a ještě ho pár dní ponesete, tak není dobrý nápad se opalovat. Zvlášť pokud s tím batohem stopujete. Můžu vám říct, že se spálenými zády mnohokrát za den zasyčíte bolestí a když se vám povede spálit si i břicho, tak spaní ve spacáku na nerovném povrchu dostává další pohodlný rozměr. Byla mi udělena rada, že na spáleniny pomáhá jogurt. Takže proč na všechno, co se mě dotýká nenakydat ještě trochu jogurtu, že?:D stejně už je to všechno dost špinavý.

Když si pořizujete ministan, měli by jste vědět, že i při mistrnném uvázání vám to nepomůže při fakt velkém dešti, kdy fouká ze všech stran. A když usnete a vedle vás se vytvoří kaluž, kam se ráno jdou krávy napít, tak je dost jisté, že bude i plno vašich věcí dost mokrých. A dostávat se ráno na zcela mokré mikino-polštářku dobrým snům nepřidá.

Dřív či později člověk na podobném výletu začne být větší či menší prase. Nebudu psát o mých specialitách, protože v oboru lenosti jsem velice chytrý člověk a v mnoha věcech jsem byl prase i před výletem, ale řeknu vám to, že není dobré jíst rybu ze spacáku, když nehodláte pak jít hned dál. Nejenom že to pak na místě ze zbytků vypadá jako by někdo odpálil nacpanou do ryby, ale ty zbytky děsně smrdí. A to dokonce víc, než spacák i víc, než několikrát za deště zabalený a řádně nevysušený žďárák.

A tak se tu my v ráji máme. Usínáme na vzduchu na kravami posečených loukách s dokonalými výhledy. A ráno nás budí zvonky uvázané na krku krav. Jenže ty zvonky tu zvoní už od pěti ráno a ty krávy chvíli nepostojí a tak je tu od rána rachot jak na vesnickém metalovém koncertě a ty krávy zajímá ze všeho nejvíc můj chatrně uvázaný ministan a tak mi ten zvonec cpou přímo pod ucho. Mám chuť napsat o nich nelichotivý status a označit v něm všechny krávy, co mám na fb v přátelích!