Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Postřehy z prvních dní

Alespoň jednou denně ode mě někdo chce kameru. Jestli jim jí dám. Tak by mě zajímalo, zda je to tím, že vypadá jako hračka nebo jestli je mezi Gruzijský takový zájem o filmový průmysl.

Taky se ptají, kolik stojí. Při znalosti místních výdělků by mě zajímalo, co si o tom pak myslí. Ale asi jim vrtá hlavou kolik musí stát ty větší, co mají všichni ostatní turisté...

Jsem u hranic a je tu ještě dost mešit, muslimů i turečtiny. Tedy ve srovnání s tím, co jsem čekal. Pomáhá mi to dorozumět se i občas přečíst nějakou tu ceduli.

Mám poslední zbytky energie v bateriích protože bylo obtížné dobíjet. A teď pokračuji do míst, kde bude ještě míň civilizace. Jsem v klidu a sdílím o sto šest. Tomu říkám adaptace na tulácký život...

Až nebudou aktuální zážitky, prosím listujte historií:D