Bosý příběh

Tureckem do Gruzie

Turek a Turista

Znáte Sheldona a jeho dilema dávání a dostávání dárků? Ne? Nevadí, vezmu to od jinud. Mnoho lidí přijalo peníze za věc, která může všechno vyčíslit. Fungujeme tak a jde nám to dobře, tak co by ne. Jenže jsou chvíle, kdy to může přidělat jen problémy. A vadí mi, že zrovna tohle jsem dlouho jako problém peněz ani neviděl. Ovlivňují i samo přemýšlení o tom, co znamená laskavost.

Když chci vyměnit prase za chleba, tak nikdy nemůže dojít k přesnému vyčíslení. Už jen proto, že pro každého má jeho věc jinou hodnotu...mám hodně chleba, ale nemám prase, tak pro mě má hodnotu zlata. Prasata se mi premnožila, tak pro mě hodnotu zlata nemají. A co vzniká při takhle nervovém obchodu? Sociální vazba... a to je to, v čem se už moc nevyznáme.

Turci v místech, kde se teď pohybuji tohle mají obecně ještě v krvi. Není to něco naučeného z kultury, výchovy nebo z náboženství. Je to z toho, že mají čas a tyto vazby mezi sebou navzájem nezrušili pro zvýšení efektivity. Používají i samotné peníze jako prostředek výměny, nikoli obchodu. Nejde o to něco dát a pak muset vše vyrovnat, aby nic nezbylo. Jde o to vytvořit nějaké pouto při každé transakci. Je škoda, že jsem tak dlouho viděl toto pouto pod slovem dluh. Není to nic jako dluh, nebo závazek. Je to snaha se spřátelit. Jednoduché a pro nás tak neznámé, že je nám to skoro až nepříjemné.

Si říkám, že je to vlastně stejný, jako kdybych si říkal, proč mi ta pěkná holka cpe jazyk do pusy. Přitom, když už konečně vím, že jde o líbání, že to zase tak špatný není.

No jo, no. A člověk to nejvíc pokazí tím, že chce tu laskavost oplatit a napadne ho taky něco platit. Jenže to už je obchod. Stejně jako jakékoli vymýšlení jiné náhrady, kde jsou peníze. Přijde mi, že jsme blbí, když nechápeme, co dělat. Je to jednoduché. Šeď v klidu, vše přijími s radostí, kterou skutečně umíš mít a užij si to. Neexistuje způsob jak to vrátit, tak to nekaž tím, že ho vymyslíš. Užij si to a smiř se s tím, že nejsi sám...